Kniha Warcraft: Durotan dějově předchází událostem filmu Warcraft: První střet i stejnojmenné knize, která je oficiální knižní adaptací tohoto filmu. Autorkou je už známá a osvědčená Christie Golden, která už ve světě Warcraft nebo i World of Warcraft ukázala, že je s tímto světem maximálně ztotožněná.
Při zmínce o samotném světe musím také poznamenat, že tyto knihy i film do značné míry nerespektují děj původního světa, pouze z něj vychází a berou si z něj jen to, co se jim hodí. Najdete zde tedy všechna známá jména, ale jejich osudy jsou pozměněny a i hlavní dějová linka doznala nějakých změn (např. magie felu). Nicméně atmosféra je velmi podobná předloze a alternativní dějová linka mi přide taktéž velmi zajímavá, nicméně s ohledem na omezený filmový jazyk působí vůči originálu lehce jednodušeji.

Kniha o Durotanovi, náčelníku klanu (nebo kmenu) Frostwolfů, mapuje nesnáze kmene před přesmístěním všech orků z jejich domovského světa Dreanoru do Azerothu, který tak dobře známe z originální dějové linky.
Durotanův otec zemře v jednoznačně za tímto účelem vyvolané bitvě a převezme po něm roli vůdce svého klanu. Jde mu to samozřejmě skvěle a to i přes překážky, kterým musí čelit a kterým dosud žádný náčelník ani ork před ním čelit nemusel. Umírající Dreanor totiž dává jasně najevo, že další život na něm není možný.

Kniha mě opravdu bavila a můžu jí dát s klidem 80%. Vůbec mi nevadilo, že nebyla tak akční, naopak jsem velmi ocenil, že má člověk konečně možnost s orky nějakým způsobem soucítit, nikoliv aby je nenáviděl (tak jak to bylo například po přečtení knihy Zrod Hordy).

Durotana jsem přečetl v anglickém originále a stal se tak první knihou, kterou jsem takto zvládnul přečíst. Protože mě to dost bavilo, tak jsem rovnou začal v originále číst už zmíněné pokračování Warcraft: První střet - samozřejmě opět v originále.

Tak je za mnou první kniha, kterou jsem nedočetl na papíře, ale na e-ink čtečce. Nepřečetl jsem ji elektronicky celou, ale jen cca půlku, protože začal jsem číst fyzickou knihu a pak přešel na elektronickou verzi, když jsem si čtečku zakoupil. Musím říct, že s e-inkem je to o moc lepší, ale teď už ke knize samotné.

Autorem Pavoučího měsíce je opět můj oblíbený Richard A. Knaak, od kterého jsem toho přečetl už skutečně hodně. Kvalita, této už poměrně starší knihy, je opravdu velká a to i díky netradičnímu prostředí nekromancerů, do kterého nás Knaak opět zavádí. Ano, kniha volně navazuje na druhý díl s podtitulem Království stínu a hlavní postavou je Zayl, kterého si mnozí oblíbili.
Zayl je trochu netradiční nekromancer, který není tak temný, jak by se mohli zdát jeho kolegové a který má v sobě víc lidskosti, než kdejaký "normální" člověk. Se svým věrným Humbartem, který je taktéž zdrojem slušné porce vtipů, se Zayl vydává do Westmarche, kde cítí narušení rovnováhy. Jak už název knihy napovídá, tak za narušením rovnováhy stojí démon s pavoučím tělem Astrogha.

Jak s ním Zayl zatočí, si už musíte přečíst v knize samotné. Já jen prozradím, že je to opravdu docela jízda, která nenudí. Bavilo mě to od začátku až do konce a dávám tedy hodnocení 80%.

Všem čtenářům tohoto blogu přeji úspěšný a samozřejmě šťastný nový rok 2018!

Jak už tu párkrát zazněholo, tak o Vánocích hraju hry a jednou z nich musí být vždy Serious Sam :). Tentokrát se mi přes vánoční svátky podařilo dohát Serious Sam 2. Na Linuxu pod Wine běhá parádně, nativní verze existuje, ale ta mi nějak blbla. Dokonce mi stačila intergrovaná grafická karta Intel HD 4600.

Serious Sam 2 je vážně skvělá hra a je úplně jedno, že je už 12 let stará. Grafika hry mi bohatě stačí a žádné nové super grafické efekty nepotřebuji. Navíc je ve hře super legrační příběh, originální nápady, které hru parádně okoření a k tomu tuny nepřátel, kteří snad nikdy nedojdou.
Rozhodně doporučuji všem!

Všem čtenářům tohoto blogu přeji krásné prožití vánočních svátků. Mějte tyto nebo ideálně i všechny další dny plné pohody a zdraví. Samozřejmě jako každý rok, tak i tentokrát přidávám vánoční slečnu (viz níže), ale letošní Štědrý den pro mě byl ještě ve znamení lámaní rekordů a výzev. Přihlásil jsem se totiž do challenge, ve které se mělo uběhnout tento rok 1017km a já to zdolal právě dnes a mám samozřejmě i ještě něco navíc a za ten zbývající týden do konce roku ještě pár kiláčků naběhám ;-).

PS: grafy od běhání dodám později .... hlavně, že je tu slečna, ne? ;-)

Můj strach o osud celé předaleké galaxie je pryč. Osmá epizoda Hvězdných válek je za mnou a já už jsem opět klidný. Nové SW8 se povedlo a drží atmosféru, kterou vytyčily předchozí díly. Nic jako šílený a nepříjemný Rogue One se nekoná.

Pár mých potřehů:
- logika osmého dílu je zatím nejhorší ze všech epizod, ale to nevadí, Hvězdné války nejsou o logice
- poslední díl je nejvtipnější, párkrát jsem se opravdu od srdce zasmál a moje přítelkyně dokonce dostala záchvat smíchu, když se objevil mistr Yoda
- když už jsme u mistra Yody, tak to není ten krásný, uvěřitelný animovaný, jaký byl v epizodách I až III, ale ta miloučká loutka z původní trilogie. Jestli je to dobře nebo špatně nechám na každém z vás, ale rozhodně to působí vtipně.
- nejslabším článkem v epizodě 7 byl Adam Driver alias Václav Klaus mladší. V tomto díle jsem si na něj buď zvyknul a nebo působí mnohem lépe. Asi tomu pomohla jeho zranění a zohyzdění, která mu dopomohla k lepšímu vzezření.
- Snoke, který byl asi nejsilnějším tématem internetových diskutérů po epizodě 7, tady dostal více prostoru, ale jeho příběh nebyl vůbec rozvíjen a naopak byl dost rychle utnut. Myslím, že je to škoda, ve filmu znatelně chyběla větší temnota a i když se Adam Driver zlepšil, tak to stále není žádný hlavní záporák.
- chyběl mi Harrison Ford, já ho mám rád a v tomhle filmu by se pro něj našlo hodně prostoru
- film je plný různých "příšerek" a exotických zvířat a to je dobře. Je to jeden z výborných aspektů celýho tohoto universa. Mimochodem, tolik opěvovaní porgové nejsou, podle mě, tím nejlepším :).
- TROCHU SPOILER: už jsem tu zmínil porgy a logiku filmu a tohle je zářný příklad obojího. Tedy když se Chewie chystá večeřet, tak to vypadá, že chce sníst upečeného porga. Jenže všude kolem jsou další živí porgové a když si Chewie porga přikládá k tlamě, tak ostatní porgové začnou šílet a on se chudák nenají. To mi opravdu nepřijde logické, protože měli šílet, když je zabíjel a nebo je opékal na ohni :-D
- režisérsky je to rozhodně zvládnuté dílo
- nudil jsem se pouze jednou, když Rey byla v "díře temné strany" (nevím jak jinak ji nazvat :-D)

To je asi tak vše. Každopádně dlouhý život Hvězdným válkám, máme tu další skvělý přírůstek ke kultu.

Minulý rok jsem zde psal o tom, že jsem udělal drobný pokrok v angličtině a dohrál jsem bez větších obtíží King's Quest 1 VGA - Quest for the Crown. Dnešní zápisek bude podobného ražení.

Můj pokrok v angličtině totiž pozvolna pokračuje. Sice angličtinu nepotřebuji v práci (což mě velmi mrzí a musím s tím v relativně krátké budoucnosti něco udělat), ale alespoň jsem přešel na sledování serálů a filmů kompletně v angličtině s pomocnými anglickými titulky. Dnes můžu říct, že rozumím prakticky všemu a i když tu a tam třeba nějaká slovíčka neznám, tak kontext je mi vždy jasný (stejně si ta slovíčka, která neznám hned překládám na mobilu). Nicméně filmový jazýk je značně omezený a číst knihy je daleko vyšší level, na který jsem si doposud netroufal. Vlastně troufal, začal jsem číst v angličtině knihu Marťan, ale kromě toho, že mě moc nebavila, tak bylo dost obtěžující knihu každou chvíli odkládat a překládat si neznámé slovo na mobilu. Proto jsem knihu nakonec odložil a se čtením anglických knih nepokračoval.

Změnila to ač tzv. čtečka knih s elektronickým inkoustem. Display s elektronickým inkoustem má tak vysoký kontrast jako kniha a nezatěžuje tolik oči jako běžné LCD displaye, takže čtení je stále pohodlné, ale zároveň je to chytré zařízení, kde stačí na neznámé slovo kliknout a čtečka vám nabídne český překlad. To je přímo skvělé!

Začal jsem číst knihu Durotan a už mám za sebou skoro třetinu. Zjistil jsem, že tento způsob čtení mi nakonec vyhovuje daleko víc než běžné papírové knihy a dřívější argument a vůni papíru a fyzickému dotyku je pro mě už naprosto passé. Toto je budoucnost čtení a já se díky čtečce učím anglicky mnohem rychleji a snáze, než tomu bylo doposud pouze ze seriálů a filmů.

Nicméně zbývá mi stále pilovat mluvený a psaný projev anglicky, protože to trénuji jen minimálně. Ale i na tom už pracuji a mám soukromou on-line lektorku, se kterou mluvím jednu hodinu týdně a vypracovávám i písemné domácí úkoly, takže i tam se časem progress snad dostaví.

Stal se mi teď takový přijemný zážitek a tak jsem se rozhodl, že se o něj podělím i se čtenáři mého blogu.

Včera jsem totiž byl běhat a na Tisové, tam co je pension Gajdoš, tak mi najednou začal tenhle pejsek zezadu skákat na nohy :). Ono to není neobvyklé, takhle na mě skáčou psi často, takže jsem se ani nelekl. Podíval jsem se na něj, on byl takový bázlivý, tak jsem ho pohladil a běžel jsem dál. No a asi po sto metrech mi zase skákal na nohy :). Tak mu říkám ať je hodnej a běží za páníčkem, ale nikdo nebyl v dohledu. No tak jsem prostě běžel dál, já nemůžu moc zastavovat jinak bych nastydnul a on prostě běžel se mnou. Byl strašně šikovný a já mám rád u běhání společnost, tak jsem si s ním povídal a jak byl docela vysoký, tak jsem ho za běhu i dost hladil :). Sice teda jsem chudáka hodněkrát nakopal do tlamy, protože on pořád přebíhal z jedné strany na druhou a vždycky to vzal přes moje nohy, jednou mě málem shodil na zem, ale jinak to šlo :). No a když jsme přebrodili potok, který byl strašně rozvodněný, tak jsem se rozhodl, že zavolám na Městskou policii a zkusím se zeptat, jestli s psíkem něco neudělají. Ten pejsek měl na známce napsáno jen Nejdek 2016, takže jsem si říkal, že je možná přímo z útulku - to ale nebyl. Městskáčům jsem ho popsal, řekl jsem, že běžím za pár minut kolem LDN a že bych jim ho tam rád předal a oni, že tam mám ale počkat. To jsem jim řekl, že v žádném případě, že bych zmrznul, tak říkali kde bydlím, tak jsme se domluvili, že si ho vyzvednou u mě. No jenže já nemohl běžet Křížákem, protože jsem tamtudy běžel nahoru a tam bylo tolik stromů, že jsem víc lezl než běžel a tak jsem zpátky musel běžet po silnici a to byl problém. Protože pejsek pořád běhal naproti autům a za chvíli by ho někdo srazil. Naštěstí mě poslouchal docela, takže jsme běželi, jakmile jelo auto, tak jsem ho zavolal, on se ke mně tisknul, jak kdyby nemělo být žádné zítra a takhle jsem ho držel dokud auto nepřejelo dál. No byl to boj, ještě Jiráskovka je rozkopaná a nešlo tam proběhnout, takže jsem to musel vzít okolo přes Karlovaskou po chodníku, tam pejsek skákal na nějakou babičku a ta řvala jak šílená, že se psů bojím a že si ho mám držet a že si nemám pořizovat psa, když ho nezvládám. Tak jsem jí chtěl říct, ať táhne do prdele, ale řekl jsem pouze, že ten pes není můj a běželi jsme dál. Dole na Karlovarské bylo fakt hodně lidí i s děckama, které se ho báli, tak jsem ho chytl za obojek a vedl ho ten zbytek cesty po chodníku. Pak jsem ho pustil, doběhli jsme ke mně a on se mnou nechtěl do vchodu, bál se :). Byl fakt chytrej, tak jsem ho venku odchytil a násilím ho dovedl do vchodu. Tam jsme chvíli čekali, prošlo pár lidí, když to nebyli vyšinutí sousedé a líbil se jim pejsek, tak jsem ho pustil, ať se s nima pomazlí a po pár minutách přijeli městskáči a tak jsem jim ho předal. Akorát měli na telefonu nějakého pána, ohledali mu tu známku a do telefonu potvrdili, že to je on. Pak ho nemohli naložit do auta, protože on tam prostě nechtěl, bál se a pořád se chtěl jen mazlit :). Nakonec si ale dal říct a odjeli. Policajti mi moc děkovali a já měl super zážitek :).

PS: omlouvám se za kvalitu příspěvku, nechtělo se mi to přepisovat, takže jsem to sem dal tak, jak jsem to popisoval kamarádovi na Skypu :). A za kvalitu fotek se omlouvám taktéž, orosený mobilní foťák a neposedný pejsek nejsou dobré kombinace pro dosažení ostrých snímků :).

Byly doby, kdy jsem doslova hltal Hvězdné války. Miloval jsem filmy, seriály, knihy, hudbu a prostě všechno, co se kolem SW točilo. Nešlo o žádnou posedlost, ale strašně mě to bavilo. Po Epizodě 7, jsem si byl jistý, že Hvězdné války tu s námi budou ještě dlouho a že je svět ještě v poráku. Jenže pak přišel Rogue One a já na Hvězdné války zanevřel.
Rogue One jako by byl z úplně jiného světa v nějaké úplně jiné a né až tak předaleké galaxii. Jakoby se jeho příběh odehrával na zemi, kde neexistuje čest, logika nebo sny. Byl to surový obraz dnešní nepříjemné reality zasazený do děje v budoucnosti. Kdyby to byl příběh z jiného vesmíru, tak by to bylo vlastně v pořádku, ale SW nemá být o tom, že ti rádoby dobří klidně někomu vrazí kudlu do zad když to nečeká. Tahle surovost a syrovost nemá v SW co dělat.
Star Wars tím pro mě utrpělo takovou ránu, že jsem se od něj raději držel dál. Ale opět se nachýlil čas a blíží se doba vánoční a nová premiéra dalšího SW filmu je takřka za dveřmi a ve mně opět vzorstla naděje, ale zároveň přišel i obrovský strach. Co když to bude stejné jako loni?
Z nový trailerů nedokážu vyčíst ani atmosféru, ani jestli se tam budou opět vyskytovat nechutnosti a blbosti. Trailery jsou sice natočeny v temnější atmosféře, ale to ještě nemusí nic znamenat, protože u zmíněného RO byly trailery výborné a přišla ta hrůza a děs. Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že se Hvězné války vrátí stejně kvalitní, jako byla Epizoda 7 a my tak budeme moci na Epizodu 3,5 zapomenout - je to pro mě ale velmi těžké.

Včera jsem byl v kině na Blade Runnerovi 2. Vzhledem k tomu, že se mi jednička vůbec nelíbila, tak jsem na tohle šel jen kvůli kamarádovi, který na nějaký čas přišel o řidičák a neměl s kým jiným jet.
První Blade Runner se stal kultem, legendou a prý vzorem pro další sci-fi filmy. Já jsem ho viděl necelého kdysi jako dítě a celého teprve asi před dvěma roky. Před těmi cca dvěma roky jsem ten film málem nedokoukal, protože mě absolutně nezaujal. Ano, je tam velmi zajímavě vykresleno prostředí, je tam neotřelá futuristická hudba, ale příběh byl dost o ničem a brutálně vraždící maniakální android mě vyloženě štval a nudil. Podle všech prvních recenzí a ohlasů to vypadalo, že dvojka se nese přesně v duchu jedničky a tak jsem se před kinem dost bál toho, co asi přijde.
No ale přišlo velmi příjemné překvapení. Dnes už jsem dospěl nebo dokonce zestárl a tak nechci koukat na nějaké tupé akční filmy a mám raději filmy, kde se musí trochu přemýšlet. Blade Runner 2049 tohle rozhodně splňuje, protože vystřelí se tam jen párkrát a žádné velké akce tam nejsou. Film má velmi pomalé tempo, které jen velmi pomalu teče k závěru, ale i přesto nenudí.
Nuda začne až v poslední půlhodině, kdy je už všechno jasné a jde tedy jen o to, jak s informacemi, které z příběhu vyplynuly, hlavní postavy naloží. Stopáž filmu je právě dvě a půl hodiny a minimálně o tuhle půl hodinu by film mohl být kratší. V poslední půl hodině totiž třeba vidíte, jak se vraždí dva androidi a je to opravdu dlouhý a zbytečný souboj, který vám nic nedá a brutalita toho, kdy je několik minut zabíráno uškrcení/utopení jednoho z nich, je vyloženě nechutná a nepříjemná. V poslední části vidím velkou slabinu filmu a věřím, že by šla zkrátit na pár minut. Stejně tak celý film by šel určitě zkrátit a kdyby někdo udělal verzi sestříhanou na čas pod dvě hodiny, tak by z toho mohl být film takřka pro každého.
Moje hodnocení je tedy 70% a mohlo být i vyšší, pokud by film zbytečně nenatahovali.

Ještě se musím zmínit o Františku Fukovi. Jedná se o recenzenta filmů a jehož recenzi na BR2 jsem si poslechl před tím, než jsem šel do kina. Z jeho recenze jsem extrapoloval jen kusé objektivní informace, protože jeho recenze byla jinak úplně subjektivně pozitivní. Dokonce říkal, že Blade Runner 2049 viděl už 5x za poslední týden a že ho ještě párkrát v nejbližší době uvidí.
Absolutně nechápu, proč tomuto filmu tak propadl. Moje hodnocení je vysoké, ale tohle je přece film, který je dobrý jen napoprvé, protože je to vlastně především detektivka a ty mají překvapit jednou a další sledování už ztrácí své kouzlo, když člověk zná všechna tajemství.