Druhý díl trilogie Bouře ve vesmíru od Tima Lebbona pro mě byl docela zklamáním. Už první díl nebyl kdovíjaký odvaz, ale tentokrát to bylo už za hranou.
Kniha se sice dobře čte, ale atmosféra žádná, akce jen minimální, strach už teprve né a zbyly už jen zajímavosti o společném vesmíru predátorů a vetřelců. Ano, těchto informaci je tu opravdu dost, ale nebýt toho, tak jsem se vyloženě nudil. Třetí díl zatím odložím, chci si dát něco trochu barvitějšího a zajímavějšího.
S hodnocením nemohu jít výše než na 55%.

Nedávno se na AbcLinuxu objevil zápisek "Koho volit?" a díky němu jsem zjistil, že musíme ke korytům zvolit nové vyžírky. Po přečtení zápisku jsem zjistil, že se politická scéna moc nezměnila, lehce jsem si tedy ještě sám načetl programy jednotlivých stran, poslechl pár rozhovorů a tentokrát mám rychle jasno, žádné dlouhé rozhodování není nutné.

V krátkosti proč všechny ostatní strany nebudu volit:

• ANO - začneme hezky od A, tedy ANO a pokračujeme k B, tedy Babiš a tomu říkám rozhodně NE. Nedokážu říct, jestli všechna ta obvinění proti němu jsou jen politického charakteru, ale jeho způsob chování a celkové prezentace mi vadí, navíc jsem ho už vícekrát přistihl, že lže. Takže ten teda ani náhodou.
• ČSSD - Sobotka už sice u nových voleb nebude celostátním lídrem, ale Zaorálek není o nic lepší. Sociální Demokraté jsou strana, která je taktéž zapletená do různých skandálů a jejich program je šíleně dlouhý, nepřehledný a plný nemasného neslaného, tupé lidi ovlivňujícího, klišé. Dávám jasné NE!
• TOP09 - to je pro mě dlouhodobě nevolitelná strana už kvůli lidem. Jednak knížepán, který mě svojí aristokratickou přítomností v parlamentu a dále aférkami s o 60 let mladšími ženami než je on sám vyloženě uráží. No a druhak arcizmrd Kalousek, o kterém můžu říct pozitivního jen to, že jde po krku Babišovi, ale je to celé pod heslem "zloděj křičí, chyťte zloděje". TOPku nikdy.
• KDU-ČSL - to je strana, která podle mě ve 4. "nejateističtější" zemi nemá vůbec co dělat. Můžete mému názoru říkat extrém, když dnešní křesťanství už nemá s tím historickým křesťanstvím nic společného, ale stejně jako někteří říkaji, že komunisti jsou to samé i po revoluci nebo že by se neměli k tomu svinstvu hlásit, tak já mám názor, že křesťanstká církev, která zpomalila vývoj celého lidstra skrz inkvizici a upalování těch chytřejších, tak by měla být zapomenuta. Stranu, která má v názvu "křesťanská" tedy ani velkou náhodou.
• SPD - Okamura mi byl docela sympatický, příšlo mi, že říká pravdu. Možná, že pravdu opravdu říká, ale jednak je šíleně negativní a pokud ho poslouchám dlouho, tak získávám pocit, že sebevražda je nejlepší řešení a navíc má názor ten, že bychom měli vystoupit z EU nebo alespoň nepřijmout EURO, což jsou názory, které se neshodují s mými.
• Komunisti - v jejich programu jsou některé zajímavé body, ale nemá cenu to rozebírat - jsou to prostě komunisti, takže NE!
• ODS - strana se snad nejvíce viditelnými skandály (když nepočítám Ratha). Současný předseda Fiala se při některých rozhovorech jeví rozumně, ale viděl jsem s ním rozhovor, kde se z něj snažila redaktorka vydolovat něco z jeho osobního života a to v přátelském duchu a on byl jak politický robot, který je naprogramovaný na nechápavost, neurčitost a mlžení. Takže tudy cesta také nevede.

Bral jsem v potaz pouze ty strany, které mají poteciální šanci se dostat do parlamentu. Zbývá už jen jedna strana, která má tu šanci asi nejmenší, ale šance tam je, tudíž jsem se pro ni rozhodl.

PIRÁTI!

Proč je volit? Protože -> Dost mladých lidí, žádné skandály, prosazují otevřenost a průhlednost nejen v IT, ale všude, chtějí svobodný internet a řeší podobná témata ohledně informační i všeobecné osobní svobody a tato témata u ostatních stran takřka úplně chybí, podporují homeoffice práci atd. Jejich předseda "dredař" Ivan Bartoš mi sice od pohledu nějak sympatický není, ale zkuste si ho někdy poslechnout. Mluví k věci, mluví rozumně, nevyhýbá se odpovědím a prostě svoji stranu a její postoje dobře reprezentuje. Navíc mluví lidsky, ale nikoliv vyloženě moc jednoduše.

Proč případně nevolit? -> Ivan Bartoš mluví dobře, ale viděl jsem i rozhovory s některými dalšími představiteli Pirátské strany a přestože hájili stejný názorový základ jako jejich předseda, tak to nejsou v žádném případě takové osobnosti, které by lidé chtěli nějak následovat. Někdy bylo v těch rozhovorech vidět, že dotyčný zpovídaný pirát neví co říct. To ještě neznamená, že by to bylo špatné, raději vidím, že když člověk neví co říct a řekne: "nevím", než aby mlel vyhýbavou a nic neříkající odpověď, ale řekl bych, že takové věci lidi určitě odrazují. Dalším negativem je to, že se možná do parlamentu opět nedostanou a můj hlas tedy bude "skoro k ničemu" ..... nicméně pořád lepší, než svůj hlas dát nějakým arcizmrdům.

To je asi všechno, dál volby moc sledovat nebudu, jen zajdu v říjnu hodit číslo 15 do urny :-).

Pokud s mými názory nesouhlasíte, tak na to samozřejmě máte právo a já ho respektuji, tak prosím respektujte i můj názor. Do nějaké velké diskuse se určitě poušťet nemusíme, protože volby stejně vyhraje ANO pana Babiše.

Ti co mě znají, tak vědí, že Partička je něco, co mě neskutečně baví a koukám na ní nejen v televizi nebo na internetu, ale chodím také na všechna představení, která jsou jen trochu v dojezdové vzdálenosti. Proto mě v historii Partičky zamrzely dvě věci: zrušení vysílání na televizi Prima a také, relativně dost aktuální, odchod Ondry Sokola.
Nicméně se zdá, že obě věci se docela slušně vyřešily. Prima od minulého týdne opět Partičku dává a i když je to bez Ondry, tak je to pořád super sranda. Ondra byl určitě skvělý, ale ze všech představení, na kterých jsem byl, tak Ondra se ukázal pouze na jednom. V těch ostatních, mnou viděných, vystoupeních Ondru nahrazoval buď Dalibor Gondík (nic moc) a nebo Jakub Kohák (docela dobré). Ostatní "hráči" Partičky si jedou ale pořád svoje a skoro by se dalo říct, že i kdyby tam čtvrtého neměli, tak to utáhnou. Proto odchod Sokolíka zamrzí, ale nic se vlastně neděje.
V prvním díle nové, dnes nazývané, Prima Partičky byl jako čtvrtý Michal Novotný, od kterého jsem nic moc neočekával, ale při jeho Reklamaci jsem měl pocit, že Ondru více než dobře zastoupí a jeho hraní cikána mi Ondru dokonce silně připomínalo. Z Ondrovo náhradníků je to pro mě asi zatím nejlepší volba.

Byl jsem na letošním posledním předprázdninovým vystoupení v Bílině, kde Partička vystoupila v sestavě Michal, Igor, Geňa a Kohák a bylo to boží. Jdu i na jedno z prvních poprázdninových vystoupení, které se koná v Rakovníku a už se nemůžu dočkat, až to kluci rozjedou a doufám, že to bude s Novotným. Na Ondru zapomeňme, to je prostě minulost - i když výborná.

Ještě se chci zmínit o tom, jestli si Ondra uvědomuje, co pro něj samotného odchod z Partičky znamená. Partička je jasný fenomén, nic podobného v České republice nemáme a všechna představení jsou vždy beznadějně vyprodána. Kluci z Partičky jsou prostě slavní a oblíbení, to je zřejmý fakt. Díky Partičce se jim dostává určitá prestiž, protože jsou vždy v povědomí lidí.
Na Partičce se svezl i Ondra Sokol - kdo kdy slyšel o Sokolovi, než se začala Partička vysílat? Byl to sice režisér snad všech pořadů Michala a Geni, ale já ho teda vůbec neznal.
Dnes Ondra dělá nějaké podřadné pořady, točí ještě podřadnější filmy a i k tomu se podle mě dostal z části kvůli tomu, že ho Partička zviditelnila. Je asi jasné, že s jeho odchodem z Partičky o tohle všechno hned nepřijde, ale řekl bych, že mu to určitě ubere na "slávě", protože věta: "to uvádí ..." nebo "tam bude hrát ten z Paričky" pomalu vyšumí a najednou Ondra už nebude "táhnout davy".

Takže dlouhý život Partičce, ať už v televizi a nebo "na vzduchu"!

Poprvé v životě jsem dostal angínu v létě a jinak jsem angínu neměl cca 13 let. Nebylo mi vyloženě zle a už druhý den jsem neměl ani teplotu (první den jsem měl stejně jen 37,1 a cítil se odpoledne lehce unavený), takže jsem si řekl, že bych mohl něco udělat s domácími počítači (desktop, domácí server a "internetový server"). No, po chvíli přemýšlení jsem si řekl, že bych mohl všude nasadit Arch Linux, který jsem kdysi už používal a tak jsem se dal do toho.

Desktop šel na řadu pochopitelně jako první, protože kdyby se něco nepovedlo, nebo nebyl Arch to pravé, tak by se nic nedělo. Zjistil jsem, že instalace Archu je stále pořád velmi jednoduchá, že Arch je už dnes opravdu těžce orientován na systemd a že se systemd jde už zavádět i systém a na grub člověk může zapomenout. Všechno proběhlo opravdu hladce - pacman je subjektivně ještě rychlejší než byl kdysi. Všechno je minimalistické a člověk má perfektní přehled o tom, co v systému má (to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěl k Archu vrátit).
Narazil jsem na jediný problém, který jsem neuměl uspokojivě vyřešit s pomocí wiki.archlinux.org. Tím problémem byly fonty a já prostě nebyl s výsledkem stále spokojený. Zkusil jsem i livecd z Fedory, abych se přesvědčil, že to není jen můj dojem, ale v gnome-terminal byly ty "mono" fonty pořád takové nějaké ošklivé a Fedora mě přesvědčila, že mám pravdu. Nakonec jsem našel řešení v tomto postu: Make your Arch fonts beautiful easily!.
Díky tomuto krátkému návodu jsou fonty sujektivně asi nejlepší, jaké jsem kdy měl (teď "skrz ně" píšu).
Ještě poznámka k fontům - na openSUSE s nimi taky býval v dřívějších verzích problém a i dnes jejich nastavení není vyloženě triviální, ale už je na to nástroj přímo v YaSTu, takže to zase není tak velký problém jako je to v Archu.

Domácí server u mě zajišťuje poměrně hodně funkcí (HTPC (kodi), NAS, router, wifi AP, ...), takže tam jsem si říkal, že musí vzniknout nějaký problém .... a také že ano :-). Instalace opět jednoduchá, vlastně úplně stejná, opět zavádím systém přes systemd-boot. Na router jsem nasadil shorewall a jeho nastavení není složité, takže pohoda. Kodi jelo na druhou dobrou. NAS přes NFS mi trochu zavařil, protože jsem jsem pořád měl nějaké problémy s právy, ale kdybych se já blbec přímo držel návodu na wiki a ty adresáře, které jsem chtěl sdílet, rovnou "bindnul", tak jsem si ušetřil čas.
Problém nastal, pro mě dost nečekaně, až u wifi AP. Mám kartu s chipem Atheros AR928X, který funguje přes driver ath9k a nikdy jsem s tou kartou neměl na openSUSE problémy. Jenže stejný konfigurák sice fungoval, hostapd běžel, ale wifi nešla. V logu jsem zjistil, že nemá dostatek entropie pro klíče. Po chvíli googlování jsem zjistil, že řešení je několik a nejjednodušší je nainstalovat buď Haveged nebo Rng-tools. Druhým možným řešením bylo zkompilovat kernel se zapnutým "CONFIG_ATH9K_HWRNG=y". Tak to má třeba openSUSE ve svých kernelech a proto mi to tam všechno perfektně šlapalo.
Nainstaloval jsem tedy Haveged a entropie už bylo dostatek, ale wifi byla stále nestabilní, což mě teda dost frustrovalo. Chvíli jsem googlil, zkoušel a nakonec jsem našel řešení zde. Je to trochu snížení některých defaultních nastavení hostpad a díky tomu už je wifi stabilní jako před tím (nebo se tak alespoň po dvou dnech jeví). Kdyby k tomu měl někdo nějaký komentář, či postřeh, tak budu určitě rád, tohle byl docela oříšek.

Internetový server zatím nechám žít. Na něm běží Debian a určitě přijde nahradit, ale nechám tomu volný průběh a zatím nechám Arch v testovací lhůtě alespoň pár týdnů až měsíců než se rozhodnu, že to je pro mě to pravé.

Závěrem: celý tenhle přechod jsem dělal spíš tak jako testovně, rád zkouším nové věci a rozhodně musím říct, že díky Arch Linuxu jsem se toho opět hodně naučil a nebo alespoň objevil zajímavé věci, případně jim hlouběji porozuměl. Tahle distribuce totiž člověka nutí o věcech přemýšlet a nic neudělá za vás. Objevil jsem třeba ZSH, další nastavení SSH, která jsem neznal, načetl si něco o entropii /dev/random, konečně jsem pronikl do systemd (kromě systemd-boot jsem třeba nevěděl, že je možné rovnou editovat konfiguráky služeb přes systemctl edit a tak dále) a spoustu dalších věcí, které se linuxákovi hodí nejen v Arch Linuxu, ale v ostatních distribucích to prostě někdo udělal za vás a vy to většinou nemusíte řešit, protože to "prostě funguje".
Abych to shrnul, tak Arch Linux je skvělý, ale je to o čase. Teď jsem marodil, takže jsem mohl zkoušet, blbnout a experimentovat. Zítra předpokládám, že budu uschopněn a už na Linux opět nebudu mít tolik času a pokud se třeba Arch bude "rozbíjet", tak do něj zřejmě už nebudu moci investovat čas a energii a opět přejdu na openSUSE. Ale zkušenost výborná, nelituju toho a doporučuji všem si něco podobného vyzkoušet :-D.

Společný vesmír Predátorů a Vetřelců mi byl vždy velmi sympatický a Tim Lebbon, který napsal poslední trojdílnou trilogii Bouře ve vesmíru je taktéž mým oblíbencem. Proto asi nikoho nepřekvapí, když jen stručně napíšu, že kniha je to velmi dobrá, jen by mohla být o trochu víc akční a nebo alespoň trochu děsivá. Příběh opravdu zaujme, ale chtěl bych se u toho alespoň trochu bát, proto dávám "jen" 80%.

Film Logan už byl v kině před nějakou dobou a co nevidět vyjde na Blu-Ray, ale mně trochu unikla informace ohledně toho, že kromě Hugh Jackmana končí s X-Meny i Patrick Stewart. Trochu mě mrzí odchod obou dvou herců, protože jsem je měl v těch rolích rád. Nicméně pokud budou další filmy dostatečné kvalitní, tak změnu tváří Professora X nebo Wolverina rozhodně přežiju a kdo ví, třeba budou noví herci ještě lepší (mladší verze Professora X, tedy James McAvoy je také skvělý). Prostě žádná tragédie se nekoná.
Co mě ale velmi fascinovalo, tak to bylo prohlášení Patricka Stewarta, které tu hodlám citovat:

"Minulý pátek jsem v Berlíně společně s Hughem Jackmanem a Jamesem Mangoldem znovu viděl Logana. A ohromně mě dojal, mnohem víc, než když jsem ho viděl poprvé. Možná to bylo společností, ale když film končil - a tohle je plné přiznání - Hugh mě vzal za ruku a viděl jsem, že brečí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem na tom stejně. Pak film skončil a měli jsme jít na pódium, ale ještě běžely titulky. Měli jsme tedy čas chvíli posedět a mně došlo, že už nikdy nebude lepší, citlivější a krásnější způsob, jak se rozloučit s Charlesem Xavierem, než tenhle film. Ještě ten večer jsem proto Hughovi řekl, že taky končím. Je po všem."

Pokud jste ten film viděli, tak je skoro jedno jestli se vám ten film líbil nebo nelíbil, ale rozhodně se to nedá považovat za něco velkolepého, že by se už nic lepšího po tomhle bijáku natočit nedalo. A proto tedy nechápu, že to pánové berou až tak vážně. Myslím si, že to opravdu přehánějí, o tolik podle mě nešlo.

Za sebe mohu v klidu říct, že film je to dobrý, bavil mě, ale je takový (jak už jsem zmínil v nadpisu) plytký. Zatímco předchozí X-Men: Apokalypsa byl megalomanský, vizuálně úchvatný a měl jasný tah na bránu i nějaké poselství, tak Logan se soustředí na pár mutantů v alternativním vesmíru s jejich problémy, které se pomalu vlečou ke konci, o kterém už od začátku nepochybujete. I přesto film doporučuju, stojí za to vidět, ale nějaký přelomový zážitek nečekejte.

Zakuti v oceli od Míry Žambocha jsou dalším případem knihy, která se čte takřka sama. Stačil mi na ní necelý týden (dočetl jsem ji v neděli 9. dubna, ale ještě jsem o ní nestihl napsat). Můžu bez nadsázky říct, že takhle skvělou postapokalyptickou sci-fi jsem ještě nečetl. Je pravda, že Já, legenda byl skvělý kousek, ale tohle je asi ještě o fous lepší a přitažlivější počtení.

Autor nás velmi rychle uvádí do děje a okamžitě nám představuje postavu Matyáše Sanderse, který je hlavní postavou celé knihy a z jehož pohledu je celé vyprávění vedené.
Matyáš je mechanikem ve světě, který už před mnoha staletími zničily války a i po těch staletích se z toho obyvatelé Země nedokázali vyhrabat. Kromě nepříznivých podmínek pro život (pouště, radioaktivní místa po bombách, ...) je lidstvo  ohroženo také z dalších důvodů. Jednak jde o to, že lidé postupně zapomínaji na staré technologie a vědu a tak se postupně lidstvo propadá vědomostně zpět v čase, v mnoha případech až do středověku. Druhým a palčivějším problémem jsou umělé inteligence a jejich roboti, kteří jsou i po staletích stále aktivní a lační po válce s lidmi.

Z nástinu děje je patrné, že toto téma skýtá mnohé možnosti a Míra Žamboch jich využil opravdu mnoho a podal celý příběh tak, že si ho ještě dlouho budete pamatovat. Musím se zmínit také o stylu, kterým je kniha napsaná, protože větné stavby jsou rozhodně jednodušší, než je pro Žambocha typické a řekl bych, že to byl autorův záměr, aby podrthl situaci, kdy lidstvo postupně přichází o schopnosti ve všech vědních oborech. Chvíli jsem si na ten styl psaní zvykal, ale pak už ho člověk nevnímá a je plně pohlcen dějem.

Nezbývá než dát nejvyšší možné hodnocení, tedy 100% pro knihu Zakuti v oceli. Budu doufat, že se autor k tomuto světu opět někdy vrátí.

Lovci monster byli, jsou a budou skvělý nápad a Larry Correia ani na popáté nepromarnil jejich potenciál.
V pátém dílu s podtitutelm Nemesis se hlavní postavou stal tentokrát Franks, který je, jak známo, démon, golem, monstrum a navíc agent ÚPKM. Kniha je tedy další sólovka, tedy podobně jako třetí díl (Alfa), ale s Franksem coby ústředním hrdinou.

Co se týče kladů, tak těch je opravdu hodně - příběh, čtivost, zajímavost, originalita, akce, hlášky, .... je tam všechno, na co jsme od tohoto autora zvyklí. Jedinou výtku mám tedy k trochu "rozpolcené" osobnosti samotného Frankse. Na jednu stranu z něj dělají bezcitného agenta ala stroj na zabíjení, který zná jen misi. Ovšem na stranu druhou, on už přece byl osobnost před tím, než se z něj stal agent, takže se jakoby zdá, že se jeho osobnost moc mění a to nikoliv ve smyslu, že se vyvíjí, ale že se jeho osobnost mění skokově.

Nicméně nebýt této jediné výtky, tak je kniha dokonalost sama, takže jí dávám 90% a opět mohu doporučit všem, včetně těch, kteří předchozí díly nečetli.

Tuhle knihu jsem zařadil také do kategorie "Život", protože se chci zmínit o tom, jak některé "nic moc" knihy člověka od čtení odrazují. Minulý rok jsem totiž přečetl pouze 7 knih, což je opravdu žalostné. Ale po přečtení čtvrtého dílu lovců monster už vím, že za to ani v nejmenším nemůžu. Nejde o čas nebo tak podobně, přece jen pokud člověk číst chce, tak může číst skoro kdekoliv. Jenže když je knížka nic moc, tak se k tomu člověk nutí a já se prostě nedonutím. Takže jsem schopný číst knihu klidně měsíce. Ale když přijde kniha jako jako LM4: Legie, tak jsem ji schopen přečíst během týdne a to to byl zrovna týden, kdy moc času nebylo. Prostě od teď asi budu muset razit jinou cestu: jakmile po padesáte stránce nenaleznu nic, co by mě na knize nadchlo, tak jí odkládám.

No a teď už ke knize samotné. Lovci monster je série, která se mi vždy velmi zamlouvala a její čtvrtý díl s podtitulem Legie je velmi dobré pokračování, které jsem si opravdu užil. Je to nahláškované, akční, inteligentní a nutí to člověka číst hned další díl (ano, dneska ho začnu :-)).
Děj nebudu dlouze rozebírat, jen se zmíním o tom, že Owen je zase v maléru a opět se ukáže, že je Vyvolený a on a jedině on dokáže všechno zlo z nočních můr zastavit. I přesto, že jsem čtvrtý díl četl s opravdu velkým odstupem od těch předchozích, tak jsem neměl problém se do děje dostat, takže i kdybyste sérii neznali a začali jste právě čtvrtý dílem, tak si ho užijete. Narážek na předchozí díly je sice mraky, ale z kontextu vám asi většinou dojde, o co tam šlo a když nedojde, tak to není pro děj směrodatné.
Neodpustím si ale jednu výtku a ta se týká české korektury. V knize je opravdu mraky gramatických chyb - většinou chybějící písmenka. Mně osobně to trochu kazilo čtení a myslím, že v tomhle ohledu Fantomprint, který knihu vydal, neodvedl dobrou práci.

Knize dávám 95%, ale asi bych se nebál jít až na sto. Těch pět procent strhávám za českou korekturu.

Desátý díl kladiva byl skvělý a čekal jsem tedy další výkyv kvality směrem dolů, ale ten nejen že se nekonal, ale také kvalitu posunul ještě o něco výše.
U této knihy se musím zmínit především o stylu, kterým je napsaná. Autor se umí vyjádřit naprosto přesně. Nemusíte přemýšlet nad tím, co tím myslel, protože je to okamžitě jasné. Používá běžná slova a člověk nemusí nic googlit. Používá normální, ani jednoduché a ani složité, větné konstrukce. Prostě se to čte parádně.
Dalším výrazným faktorem, který přispívá k celkově moc dobrému dojmu z tohoto dílu Kladiva, je především respektování pravidel tohoto "světa". Walter je nabubřelý nekrouš, Felix je akční, Kludie moralizuje a Vincenc řeší jen to, jak se někde poprat. Toto schéma dodržel autor vskutku dokonale a všechny tyhle vlastnosti vytáhl do popředí. Tak to má být, tohle od Kladiva všichni chceme

Dějová linka je propracovaná, ale není těžké ji sledovat a ke slovu se dostanou všichni známí a samozřejmě i ti noví. Adam Reys, hlavní a nový "záporák" tohoto dílu, se rozhodl že lidstvo zbaví strachu. Může za to trochu stará známá Petra a připlete se do toho i starý hajzl Kilián nebo ještě starší hajzl Rashil. Nezapomnělo se tedy na nikoho.

Nemá cenu to dál okecávat, nemám žádnou kritiku a jen mě malinko mrzí, že kniha nebyla o trochu delší. Osmému dílu jsem dal 91%, tomuhle si dovolím dát 92%. Zatím nejlepší díl.