Nacházíte se v kategorii: Knihy

2. Únor, 2016
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 14:32

Dnes jsem dočetl knihu Zabíječ šamanů od Nathana Longa. Půjdu trochu proti posledním komentářům, které na tuto knihu zaznívají a zhodnotím ji prostě jako skvělou. V negativních komentářich jsem se dočetl, jak se čtenáři u této knihy nudili a chtěli, aby autor nechal Gotreka konečně zemřít. Na to musím říct, že v žádném případě!
Gotrek a Felix se v jejich dalším příběhu dostávají po krátké zastávce v Altdorfu do Darkwaldu a okolí a hned od začátku je jejich dobrodružství velmi napínavé a opět velmi originální. Dostávají se dokonce na místo, kde už byli v knize Zabíječ bestií a vzhledem k tomu, že uteklo cca 20 let, tak zde potkávají také už dospělou Kat, kterou zde kdysi zachránili. Společně s Kat se musí oba hlavní hrdinové postavit armádě bestií, která čítá skoro 10 tisíc hlav a zabít jejich vůdce - šamana.

Knihu jsem hltal od začátku do konce a nebýt asi 6 stran, kde se banda šlechticů nemůže dohodnout, jestli na armádu bestií skutečně zaútočí, tak jsem se opravdu ani nemohl nudit. Knize tedy můžu vytknout jediné a tedy to, že končí otevřeným koncem, který mě nutí okamžitě začít číst další, bohužel poslední zatím vydaný, díl. Takže dlouhý život Gotrekovi s Felixem a k tomu jim dávám 90% hodnocení! :-)

• • •
17. Leden, 2016
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 12:27

Třetí kniha o Vetřelcíchje pro mě trochu zklamáním. Je tam totiž moc promarněného potenciálu. Autor to se slovy umí, umí budovat atmosféru plnou napětí a nutí člověka zatajovat dech - jenže to všechno přijde moc pozdě - vysvětlím dál.
První vetřelec se na scéně objeví na stránce 163 a bohužel se jedná pouze o nositele zárodku (ten odporný pavouk, co se lidem přichytí na obličej). První skutečný vetřelec se narodí až na stránce 203 a je to tedy ten malinký, který ještě nevyvolává ten pravý strach. Po pár dalších stranách už ale kniha dostává spád a zbytek stránek člověk dostlova zhltne. Bohužel, knihá má jen 318 stránek, takže se jedná cca o 100 stran.
Pravda, je to 100 stran, které jsou boží a dnešní noc se mi kvůli nim opravdu špatně spalo a když jsem šel na WC, tak jsem si raději rozsvítil, protože jsem se lehce bál :-). Ty poslední stránky mě opravdu vyděsily tak, jak má správný vetřelčí svět děsit.
Příběh knihy vlastně mapuje příběh kolinie na planetě LV-426 těsně před příletem Ripleyové na tuto planetu ve filmu Veřelci (Vetřelec 2). Setkáváme se tu s holčičkou Newt, kterou ze zmíněného filmu všichni známe a jejíž příběh nás samozřejmě zajímá, jenže ten příběh nesmí zaplnit většinu knihy. Hlavní slovo mají mít vždy vetřelci, kteří dostali opravdu málo prostoru.

Tentokrát je hodnocení opravdu téžké. Pokud bych hodnotil poslední třetinu knihy, tak bych mohl s klidným svědomím dát nejvyšší hodnocení, zbytku knihy bych tolik dát rozhodně nemohl. Hodnotím tedy na 85% - 15% jsem musel strhnout za nevyužitý potenciál v prvních dvou třetinách knihy.

• • •
28. Říjen, 2015
Zařazen do: Filmy, Knihy — Klerik @ 10:41

Druhý díl knížní série o Vetřelcích jsem s předběžným nadšením netrpělivě očekával, protože Probuzení bylo prostě dokonalé (hodnotil jsem 100%). Věřil jsem, že i když bude druhý díl jen z půlky tak dobrý, jako byla jednička, tak to bude pořád perfektní kniha. No, úplně to tak není.

V prní řadě je potřeba říct, že Vetřelci jsou pro mě jedním z mála témat, u kterých se doopravdy dokážu bát. U jedničky jsem se bál jako malý kluk a doufal jsem, že u dvojky ten strach zažiji znovu. Ale bohužel, v této knize není po strachu ani památky. 
Autor to nevzal úplně za správný konec. Jednak jeho popis samotných vetřelců je hodně chabý. Přirovnává je k pavoukům, ke hmyzu nebo k robotům, takže ve mě nevyvolal strach, ale maximálně odopor nebo nechuť - ale třeba taky nic (žádný pocit). Dalším problémem a přijde mi, že i zásadní chybou autora bylo, že do knihy zařadil části, kde popisoval, co si vetřelci myslí! To je obrovská chyba, které knize hodně ubírá na tajemnosti. Vždyť vetřelci jsou nevyzpitatelní a nikdo neví, co doopravdy chtějí a můžeme se o tom jen dohadovat a o to víc se bát neznámého! Ale autor tohle porušil a díky tomu jste už nepřemýšleli, kde asi vetřelci znovu zaútočí a jestli vůbec, prostě jste očekávali, že to přijde a autor se s tím ani moc nepáral - žádné popisování stínů a strachu mariňáků, prostě najednou tam vetřelci byli a tak se střílelo.

Nenašel jsem vlastně ani jedinou pasáž, která by byla alespoň zčásti tak napínavá, jako byly v jedničce skoro všechny (když v jedničce vetřelci, Timem Lebbonem popisovaní jako stíny, hnali Ripleyovou a její kolegy mimozemskou lodí a pak je pronásledovali starým městem, tak jsem málem omdlel z nedostatku vzduchu, když jsem celou dobu zatajoval dech :-)). Strach se tedy v této knize opravdu nevyskytuje. Kdyby tam nebyli vetřelci, kteří sami o sobě v člověku vyvolávají nepřijemné pocity, tak by se to ani hororem nedalo nazvat.
Ještě je důležité zmínit, že v prním dílu se vetřelci objevili hned na začátku a už od začátku tedy vyvolávali strach a napětí. Tady se neobjevili dříve než po sté stránce, pouze jste o nich věděli, protože autor popisoval jejich myšlenky. Autor tedy nevyužil úvodních 100 stran na budování atmosféry plné strachu, ale vyplýtval je například na cestu Alana Deckera na Zemi (chcete snad číst v knize o vetřelcích o pozemských byrokratech?), kde se nic moc nestalo.

Výše uvedené jsou věci, které mně osobně na knize vadily. Nicméně nechci aby to byla čistě negativní recenze, kniha to není vyloženě špatná. Jednička, nasadila laťku tak moc vysoko, že všechny další knihy už budou vždy pouhým jejím stínem. Vzhledem k přímému propojení knih s filmovou sérií, se nám nabízí ideální možnost srovnání.
Vetřelec - Probuzení je jako film Vetřelci (Vetřelec 2), tedy napínavá děsuplná hrůza, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Vetřelec - Odplata je jako Vetřelec: Vzkříšení (Vetřelec 4), tedy akční jízda, která si z Vetřelců bere jen něco, nerespektuje pravidla "vetřelčího světa", přidává nějaké ty vtipy a i když nesplnila očekávání, tak se na ni koukat dá, ale za nějaký horor ji rozhodně považovat nemůžete.

Probuzení ode mě dostalo právem 100%. Odplata si ode mě odnáší 80% - chtěl jsem dát méně, ale nakonec jsem jí pár bodů přidal, protože i když to není to pravé vetřelčí ořechové, tak se to čte dobře, kniha se dá zhltnout jedním dechem a i když se třeba na začátku příběhu nic moc zásadního nedělo, tak to rozhodně nebyla nuda. Zhodnitil jsem to tedy úplně stejně tak, jak jsem zhodnotil filmy Vetřelci a Vetřelec: Vzkříšení.

• • •
21. Říjen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 10:37

Přečetl jsem další knihu od Richarda A. Knaaka, tentokrát ze světa, který on sám vymyslel, tedy z DragonRealmu. Knaakovy knihy se četly vždy velmi dobře a Zahalená říše je první vyjímka (nicméně jen za začátku, viz dále).
Měl jsem problém dostat se do děje - Nimth a jeho namyšlená populace, prapůvodní bytosti vtělené do země samotné, strážci, kteří sami nevěděli, jak se mají chovat a co mají dělat a navíc opravdu hodně postav s šílenými jmény. To vše přispívalo k tomu, že jsem se asi 80 stránek četl tak 14 ne-li více dní. Po osmdesáté stránce se to začalo zlepšovat a posledních 100 stránek už bylo zase perfektních, přesně v Knaakově stylu, ale zmíněné dějové nedostky se samozřejmě projevovaly stále.

Nicméně jak už jsem zmínil, tak finále bylo skvělé. Nikoliv nějak extra akční, ale bylo zajímavé a originální, dokonce dost přemýšlivé, prostě finále jak má být. Takže i přes rozporuplné začátky se mi kniha na konec líbila a dávám 70%.

Teď se chystám na knihu Veřelec - Odplata, na tu se opravdu moc a moc těším.

• • •
6. Září, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 13:48

Knihu už jsem přečetl před týdnem, ale nedostal jsem se k tomu, abych o ní napsal. Je ale neděle a tak jsem si trochu času vyšetřil.

Malfurion Stormrage je noční elf, který byl hlavní postavou už v trilogii Válka prastarých. Nyní je mu věnována další samostatná kniha, nicméně s pořádným rozsahem stránek, takže jsem knihu četl skoro měsíc.
Kniha se zabývá Noční můrou, která se rozhodla, že poté, co ovládne Smaragdový sen, tak ovládne i ostatní svět Azerothu. Malfurion je klíčem ke všemu a zároveň je ten jediný, kdo může Noční můře všechno zhatit.
Kniha je to výborná a dosti temná, v některých komentářích jsem dokonce četl depresivní. Mně depresivní nepřišla, ale temnotou je kniha opravdu prolezlá celá, stejně jako Smaragdový sen.

Děj má spád, dozvíte se opět mnoho zajímavého o světě Warcraftu a zase se potkáte s mnoha známými postavami, včetně mnou oblíbených draků. Moje hodnocení je 80% a doporučuji knihu všem, kdo si chtějí přečíst nějakou temně laděnou fantasy bez hektolitrů tryskající krve (narážím třeba na rovněž temného ale značně krvavějšího Zabíječe). Znalost světa Warcraft není podmínkou, ale určitě doporučuji se světem trochu oběznámit, příběh vám pak dá daleko více.

• • •
25. Červenec, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 21:03

Přliv temnoty

Další knihu ze světa Warcraft napsal Aaron Rosenberg a já ke každému novému spisovateli přistupuji velmi skepticky. Třeba právě u jednoho předchozího dílu, konkrétně u Kruhu nenávisti, jsem se se K. R. DeCandidem šíleně spálil a knihu dokonce nedočetl - byl to neskutečný brak. Naštěstí Aaron se ukázal jako zručný autor a kniha Příliv temnoty se četla skvěle.
Kniha v zásadě kopíruje příběh ze hry Warcraft 2, ale to by nemělo vadit ani těm, kteří hru hráli, ani těm, kteří hru vůbec neznají. Příběh je totiž perfektně napsaný, hru doplňuje a rozšiřuje, ale nepředpokládá žádnou znalost světa Warcraft.
Pokud už jste pár knih ze světa Warcraft četli, tak zřejmě víte, že orkové jsou opravdu zkažený národ, který si vlastně za všechny své problémy může sám. Zde jsou orkové už po proměně v zelená monstra a plnou silou útočí na svět lidí, elfů a trpaslíků. Azeroth je tedy nucen se rychle sjednotit a bránit se.

Kniha je velmi umě napsaná, perfektně se čte. Celý příběh je napínavý a zajímavý. Dobře rozvíjí charaktery jednotlivých postav a já se navíc konečně dozvěděl, jak je to se Světlem, kterým vládnou paladinové. Podobných zajímavých a vysvětlujících informací je v knize opravdu hodně.

Nezbývá než dotat, že knihu hodnotím výborně, dávám jí 85% a doporučuji ji úplně každému.

Za temným portálem

Druhou knihu napsal Aaron dohromady s Christie Golden, od které už jsem četl Vládce klanů a Arthas: Zrod krále Lichů a tak jsem se těšil, protože jsem předpokládal, že spolupráce takto skvělých autorů musí dopadnout jedině dobře. Rozhodně to nedopadlo špatně, kniha je opět čtivá a zábavná, ale kvalit předchozího dílu nedostahuje. Je to opravdu velmi subjektivní hodnocení, protože já si prostě potrpím na šťastné konce a tady je konec poměrně diskutabilní - jestli je šťastný asi záleží na úhlu pohledu, ale mě konec prostě trochu zklamal.
Nicméně opět jsem se skvěle bavil, spoustu se toho dozvěděl a to předevšim o rase draenei, která mě vždycky velice zajímala. Teď už vím, že někteří z této rasy přežili a třeba se s nimi ještě někdy setkáme, alespoň doufám.
Děj opět střídal pohledy z orkské nebo z alianční strany. Alience dostala tentokrát trochu více prostoru, ale to mi vůbec nevadilo, protože prostor, o který byli připraveni orkové, dostali buď už zmínění draenei nebo draci (!!!). Dokonce jsem se dozvěděl o rase, o které jsem zatím ve Warcraftu neslyšel (nebudu prozrazovat).

Každopádně knihu mohu s klidem doporučit každému, ale přišla mi opravdu o malý kousíček horší než Příliv temnoty a proto tedy hodnotím Za temným portálem na 80%. Nicméně pokud se o Warcraft zajímáte aktivně, tak tentokrát je to absolutní povinnost, protože obsahuje opravdu spoustu informací.

• • •
4. Červenec, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 22:04

Zabíječ elfů je už třetí příspěvek Nathana Longa do série s Gotrekem a Felixem v hlavní roli. Už minule se autor velmi zlepšil a tentokrát dosáhl takřka dokonalosti. Kniha je stoprocentně srovnatelná s knihami Billa Kinga, má spád, je nabitá originálními nápady a díky temným elfům je také dost temná! Ano, není tak temná jako díly od Kinga, v tom bude King asi vždy jedinečný, ale nedostatek temnoty kniha vynahrazuje dostatkem mnoha nepřátel - tentokrát se totiž na scéně kromě temných elfů objevují také Skaveni s Thanquolem včele. Všichni, kteří si Thanquola pamatují, tak si ho určitě oblíbili a přesto, že tady už má dosti přesluhující věk, tak stále odvádí práci padoucha dokonale (navíc opět na poslední chvíli přežil, takže se s nám třeba ještě někdy potkáme!).

Už se nemůžu dočkat další knihy, tentokrát už Nathanovi Longovi stoprocentně věřím a všem potencionálním čtenářům doporučuji totéž. Moje hodnocení je 95% (5% srážím opravdu jen za nedostatek temnoty, která k Warhammeru neodmyslitelně patří a proto je škoda s ní šetřit).

• • •
11. Červen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 07:13

Druhý díl dobrodružství Johna Cartera na Marsu pro mě byl ohromným překvapením. Ačkoliv už předchozí díl nebyl vůbec špatný, tak tento dokázal laťku ještě zvýšit a proto si mé hodnocení 80% plně zaslouží.
John Carter se po 10 pozemských letech vrací na Mars. Bohužel jeho návrat tentokrát není na žádné místo, které zná, ale přímo do Údolí Dor, kam chodí Marťané zemřít. Štastná náhoda tomu chtěla, že první myslící bytost, kterou po vstupu na Mars uvidí, je opět Tars Tarkas. Společně s ním se hned po pár stránkách pouští do boje. Nejdřív společně bojují proti rostlinným lidem a bílým opicím, pak proti Thernům, pak se tito dva velcí bojovníci na chvíli vydají každý jinam, aby se ve finále opět spojili a ve velkém finále bojovali proti všem.
Co musím knize opět vytknout, to je už jednou zmíněná "šťastná náhoda". Tentokrát se hrdinům přihodí tolik šťastných náhod, že už vás to při nejmenší nutí kroutit hlavou. Typickým přikladem budiž schození Soly ze vzducholodi, která pád přežije díky tomu, že čirou náhodou nepadala obrovské tisíce stop, ale čirou náhodou spadla jen dvacet stop na vrcholek jedné hory, nad kterou vzducholoď zrovna prolétala. Toto už je opravdu moc, ale těch příkladů by se v knize našlo mnohem více a tak tyto kazí celkový dojem z jinak opravdu zajímavé a originální knihy. Řekl bych, že je to dáno stářím knihy, kdy lidé v tehdejších dobách věřili na náhody mnohem více než teď a chtěli si o nich přečíst.
Nicméně nebýt "faktoru náhody" tak je kniha super a mohu ji doporučit každému, dokonce si myslím, že není nutné mít už přečtený první díl. Sice tím přijdete o pár odkazů, ale jinak kniha působí celistvě i bez znalosti předchozí knihy.

• • •
17. Květen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 10:06

Kladivo na čaroděje odstartovalo bombastickými dvěma dílý, které napsal Jirka Pavlovský, první díl byl naprosto skvělý, ale druhý díl ho ještě o něco překonal, protože byl opravdu neskutečně zábavný. Třetí díl zasadil Kladivu zatím největší ránu, protože se jednalo o knihu, která jakoby zatáhla při úžasné jízdě ruční brzdu a vy jste se s autem otočili na střechu - ano ta kniha fakt za nic nestála. Přesto jsem se odhodlal číst další díly, čtvrtý díl byl příjemný, auto se zase rozjelo, ale nebylo to dechberoucí a nijak extra zajímavé a stejnou vytyčenou trasou pokračoval i pátý díl, který už sice zase psal Jirka Pavlovský, ale potřeboval trochu víc rozjet hlavní téma série, takže se mu dost věnoval a i když kniha rozhodně nebyla špatná, tak takových kvalit jako první dva díly, nedosahovala. Na čas jsem tedy pustil celou partu detektivů k ledu a dokonce jsem uvažoval, že už se k nim nevrátím. Nicméně jedná se o ryze českou sérii, hodně se o ní mluví a přece jen s odstupem času člověk vzpomíná jen na to dobré, takže jsem šel do dalších dílů a jsem rád, že jsem to udělal.
Moje hodnocení jednotlivých dílu:

1. v sérii - Magie pro každého(J. Pavlovský) - 80%
2. v sérii - Město mrtvých(J. Pavlovský) - 90%
3. v sérii - Kruté stroje(O. S. Nečas) - 30%
4. v sérii - Sonáta pro Azazela(D. D. Fabian) - 65%
5. v sérii - Výtah do pekla(J. Pavlovský) - 65%
6. v sérii - Drsné sny(J. Mařík) - 75%
7. v sérii - Síť přízraků(O. S. Nečas) - 60%
8. v sérii - Pekelná šleha(M. D. Antonín) - 91%

• • •

Zařazen do: Knihy — Klerik @ 09:59

Tenhle díl mě prostě nadchnul. Od Martina D. Antonína jsem ještě nikdy nic nečetl a tak jsem ke knize přistupoval se svojí obvyklou nedůvěřivostí, se kterou prostě k novým autorům přistupuji vždy. Už po prvních stránkách jsem věděl, že tohle je moje krevní skupina. I přesto, že někteří spisovatelé dokáží vymyslet skvělý příběh, tak to neznamená, že se vám kniha bude číst dobře. Je důležité, aby věty byly relativně jednoduché, ale s dostatečným popisem a posloupnost slov nebo větná stavba je také důležitá. Všechny tyhle "disciplíny" zvládl Martin prostě skvěle. Kniha by šla přečíst jedním dechem.
Také k samotnému příběhu můžu říct, že i přes více zápletek a více postav, se v nich dalo perfektně vyznat a nikdy se mi nestalo, abych listoval zpátky a ubezpečoval se, že si postavu pamatuju dobře. Opět ukázkový styl psaní.
Felix Jonáš a jeho tým se tentokrát přichomítli k opravdu velkému případu, který se ovšem od počátku zdál být relativně prostý. Měli najít Janu a zjistit, co se jí stalo. Jana byla podle všeho na útěku a nějak získala magické schopnosti. Zní to relativně prostě - rutina, ale jakmile začnou detektivové o Janě zjišťovat víc, tak se to zamotává a zamotává, až v tom je namočená celá sedmička, dvě frakce démonů, jeden pološílený vědec, jeden miliardář, pár agentů VVK a spousty dalších hlavních nebo vedlejších postav v čele s oplzlým šmírákem, který to vlastně celé začal.
Dále se nemůžu nezmínit o tom, že do příběhu jsou aktivně zapojení všichni čtyři detektivové, takže tentokrát není nikdo upozaděn a to celému příběhu opravdu hodně prospívá. Vincenc řádí, Walter mektá, Klaudie moralizuje a Felix si vymýšlí, blafuje a intrikuje na všechny strany. Prostě to, co funguje, je tady maximálně využito.

Dále to nebudu rozpitvávat, kniha má jen něco přes 200 stránek, je maximálně čtivá, takže než číst dlouhé recenze, tak je lepší si ji přečíst. Moje hodnocení je 91%. To jedeno procento navíc, je tam proto, abych zdůraznil, že tenhle díl považuji zatím za ten nejlepší (Městu mrtvých jsem totiž dal 90% a tohle je přece jen ještě o kousíček lepší :)).

• • •

Strany:
[1] [_] [3] [4] [5] [6] [7] [8]