Nacházíte se v kategorii: Knihy

8. Květen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 09:35

Už v minulém příspěvku jsem psal, že ta pohroma ze třetího dílu už se rozhodně konat nebude. A opravdu se nekonala. Zatímco třetí díl Kladiva byl jednou z nejhorších knih, které jsem měl tu smůlu dočíst, tak šestý díl s podtitulem Síť přízraků rozhodně není propadák.
Kniha je opět plná zajímavých a originálních nápadů, navíc v ní vystupují čarodějnice, což je téma pro naši českou kotlinu hodně příznačné a pro mě osobně velmi přitažlivé. Čarodějnice jsou zase pojaty o trochu jinak, než jak si je asi většinou představujeme, ale o to je příběh zajímavější. Nicméně originální byl už první příspěvek Ondry S. Nečase do Kladiva, nedostatkem originálních a zajímavých nápadů jeho díla rozhodně netrpí.
Jeho díla trpí trochu nevhodně konstruovanými větami, takže se trochu hůře čtou, zbytečně dlouhým budováním atmosféry na úkor děje a také až přílišným komplikováním a překombinováním děje samotného. Všechny tyhle neduhy najdete v této knize také, ale rozhodně už né v takové míře. Jde vidět, že se Ondřej S. Nečas trochu vypsal a dává si asi na tyhle věci větší pozor.

Ve finále můžu říct, že Síť přízraků je plnohodnotným dílem Kladiva na čaroděje, který stojí za to si přečíst. Moje hodnocení je 60%.
A ještě jednu výtku si neodpustím a to, že Walter nedostal v knize skoro žádný prostor a měl tam opravdu jen pár štěků, což je škoda - Ondro, bez Nekra to přece nejde! :-)

Jinak už čtu Kladivo na čaroděje 8 - Pekelná šleha a po prvních padesáti stranách jsem fakt nadšený. Jde tam strašně vidět ten kontrast mezi předchozím sedmým dílem a tímto. Tento díl se totiž čte strašně lehce, styl psaní mi perfektně sedí, věty dávají smysl vždy na první dobrou a navíc je to zatím fakt až pekelně vtipné. Kéž tohle tempo vydrží až do konce.

• • •
3. Květen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 17:17

Ačkoliv jsem trochu uvažoval, že Kladivo pošlu k ledu, tak jsem tak neučinil a přečetl jsem další, v pořadí už šestý, díl s podtitulem Drsné sny.
Jakub Mařík, který tento díl napsal, byl pro mě do té doby naprosto neznámý a tak jsem ke knize přistupoval obezřetně, protože jsem naprosto netušil do čeho jdu. Ale už po pár stránkách jsem věděl, že jeho styl psaní mi sedí a že pokud udrží stejné tempo po celou dobu, tak to bude v pohodě. A také že bylo.
Kniha je vtipná, napínavá i originální. Navíc Vincenc, který je z celé čtvřeřice "detektivů" můj favorit, se zase ukázal v tom správném světle a dodal celému příběhu potřebnou "nevkusnou" příchuť :). Knihu bych tedy kvalitou zařadil po bok prvnímu dílu, tedy že nemá na druhý díl, ale je hned v závěsu za ním.

Moje hodnocení je 75%. Šel bych výš, ale vyšší hodnocení by mělo být vyhrazeno už vyloženě něčemu neodolatelnému a tahle literatura je, i přes své nesporné kvality, jen oddechovou četbou. Svou úlohu ale plní skvěle.

Dokonce jsem si řekl, že půjdu rovnou do sedmého dílu, který napsal Ondřej S. Nečas. Ten je autorem, zatím nejslabšího, třetího dílu. Už jsem za půlkou a mohu s klidem říct, že ta pohroma ze třetího dílu už se rozhodně konat nebude.

• • •
23. Duben, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 11:23

Princezna z Marsu od Edgara Rice Burroughse - opět jde o starší klasický kousek sci-fi, který má bez dvou let stovku, přesto jde o opravdu kvalitní dílo a o jedinečný příběh, který má i dnes co nabídnout. Je tam na můj vkus trochu moc náhod a John Carter má vlastně pouze neuvěřitelné štěstí, ale vlastně proč ne :-). Na těch 200 stránkách jsem se rozhodně nenudil, začetl jsem se do příběhu a hodně jsem ocenil starší formu jazyka, kterou je celý text psán, protože to ke knize skvěle sedí. Moje hodnocení je 75%.

Celá série má 11 dílů, uvidíme, kdy se dostanu k dalšímu, ale určitě se na Mars, stejně jako John Carter, hodlám vrátit.

Ještě musím upozornit na film, který je natočený podle téhle knižní série, a který se také dost povedl - John Carter: Mezi dvěma světy.

• • •
11. Duben, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 23:26

První planeta smrti od velmistra žánru Harryho Harrisona je kniha rozhodně originální, tu a tam akční, dost nápaditá, ale nemůžu říct, že by mě vyloženě nadchla a to hlavně kvůli nelogičnostem, které tam jsou zřejmě především proto, aby autor alespoň trochu natáhl dost krátký děj. Nicméně špatné to rozhodně není, takže pokud máte rádi sci-fi ze staré školy, tak směle do toho. Moje hodnocení je 70%.

Většinou se o knihách rozepisuju víc, ale je to opravdu krátké a tak je lepší, když si přečtete místo nějaké recenze rovnou knihu :).

• • •
4. Duben, 2015
Zařazen do: Filmy, Život, Knihy — Klerik @ 11:21

Ačkoliv jsem horory nikdy neměl příliš v lásce, tak se najdou i vyjímky. Třeba takového Drákulu od Brama Stokera považuji za mistrovské dílo. Ale běžně oblíbené horory, třeba od Stephena Kinga, jsem nikdy nemusel. Ať už knihám nebo filmům s hororovým motivem jsem se dost vyhýbal. Důvod byl jasný, buď byly děsivé špatným způsobem (například film Jezero smrti, který je prostě jen odrazem lidské zvrácenosti a nechutnosti) a nebo nebyly děsivé vůbec (Osvícení s Jackem Nicholsonem).
Ten pro mě správný strach ve mně dokáže vyvolat pouze několik témat a jsou to vždy témata z fantastiky. Kromě zmíněného Drákuly jde především o Vetřelce. Vetřelec je pro mě ikona strachu a děsu a nikdy v životě jsem se nebál u filmu víc, než když jsem jako malý viděl poprvé film Vetřelci. Tenhle film vyvolal atmosféru tak silnou, že se mi neustále svíral žaludek, neustále jsem přivíral oči a strachy jsem se pak bál jít sám i do postele. V dospělosti už ten strach samozřejmě není tak intenzivní a jde spíše o "špatný pocit", ale co mě maximálně překvapilo, že takovou atmosféru, jako když jsem byl malý, můžu zažít se správným příběhem i dnes!

Kniha Vetřelec - Probuzení je prvním dílem nové trilogie (druhý a třetí díl napíše James A. Moor a Christopher Golden), která bude jakýmsi úvodem k novým filmům o Vetřelcích (taky se těšíte tak jako já?). První knihu napsal Tim Lebbon, který pro mě byl zatím úplně neznámý, ale po přečtení Probuzení doufám, že se v ČR ještě něco od něho vydá (napsal i knihy ze světa Star Wars). V této knize naleznete zcela nový příběh, který navazuje na film Vetřelec z roku 1979 a odehrává se 37 let po událostech na lodi Nostromo. Velmi zajímavé je, jak se autor vypořádal s návazností na druhý, již zmíněný, film Vetřelci, který se také odehrává nějaký ten rok po Nostromu. Někteří by totiž mohli říct, že kniha druhý film ignoruje nebo ho popírá, ale pokud knihu dočtete úplně do konce, tak zjistíte, že s návazností se autor vypořádal bravůrně - nemohu prozradit víc, protože by to byl obrovský spoiler. Nejsem si jistý, jestli to vyšlo také na roky, ale logická posloupnost je tam opravdu zachovaná skvěle.

Shrnutí: Jak už jsem zmínil, tak kniha přesně vystihuje atmosféru filmových Vetřelců, je to úplně stejný strach a je to i stejně návykové a také dost akční. Musím uznat, že jsem dlouho nečetl nic podobně skvělého. Vlastně to byl staronový zážitek a já se v duchu vrátil do dětských let a prožíval strach z Vetřelců znovu.
Knize nic důležitého nechybí, Ripleyová, bez které bychom si žádného Vetřelce ani nemohli představit, v této knize znovu ožívá a my máme jedinečnou šanci s ní prožít další děsuplné dobrodružství a dozvědět se další detaily o světech plných Vetřelců. Moje hodnocení je 100%.
Nezbývá než doufat, že další dvě knihy i nový film budou podobně skvělé.

• • •
24. Březen, 2015
Zařazen do: Filmy, Knihy — Klerik @ 16:33

Knihu s názvem, který zřejmě rovnou prozrauje konec, jsem si koupil na základě kladných recenzí. Prý je to fakt vtipné, děsivé, příběh rozvětvený a přitom přehledný, atd. Bohužel, kniha John na konci umře není vůbec děsivá, skoro není vtipná a příběh je sice relativně přehledný, ale sami hrdinové příběhu říkají, že většině věcem, co se jim dějí, nerozumí. Tak jak celému příběhu může uplně porozumět čtenář? Odpověď je jasná, nemůže. On je to v zásadě záměr, kniha si hraje na tajemnou, ale moc jí to nejde, protože v knize je tolik absurdit, že to celé tajemno přebije. Musím se také zmínit o dost omezeném jazyce knihy, který je tak nějak málo barvitý - osobně nemám nijak zvlášť velkou slovní zásobu a u jiných knih se mi stává, že musím některé slovo hledat. Tady se vám to nestane, což by nemusela být vada, ale celkově jsou i věty dost jednoduché, někdy až strohé.Já jsem prostě ke knize nepřilnul, dokonce jsem se u ní tak nudil, že jsem ji skoro před třičtvrtě rokem po nějakých 200 stránkách odložil a teprve minulý týden, když jsem marodil, jsem se k ní vrátil. Takže jsem ji četl nadvakrát, ale ničemu to nevadilo, těch pár hlavních momentů a i samotné hlavní hrdiny jsem si pamatoval dobře. S velkým úsilím jsem dočetl všech 531 stran knihy a vím, že tohle už znovu číst nebudu a knihy se hodlám zbavit.
Vlastně jsem o knize neřekl nic pozitivního a po dlouhém přemýšlení, jsem dospěl k závěru, že ono není opravdu moc co chválit. Pár vtipů se povedlo, přebal knihy je slušný, nápad i název zajímavý, víc chvály nevymyslím. Mé konečné hodnocení je 50% a to včetně pár procent za originální nápad.

Kniha prý měla úspěch (pro mě nečekaně) a proto byla dokonce zfilmována. Sice je to takový nízkorozpočtový snímek (takže to asi zase takový úspěch nebyl), ale ve finále vyzněl lépe než kniha. Příběh se zeštíhlil a částečně změnil, aby se vešel do běžné délky něco přes hodinu a půl. Všechno hlavní v něm ale zůstalo a určitě je film o něco zábavnější. Film hodnotím na 60%.

Pokud máte zájem o tento příběh, tak knihu vynechte a dejte si film, ušetříte si čas a zklamání.

• • •
21. Březen, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 08:38

Vladimír Šlechta je další z úspěšných českých autorů, který se pustil do trochu vtipného a akčně laděného sci-fi. Střepy z Apoklapsy jsou prvním dílem z Oggerdovského cyklu, který nám ukazuje zemi zničenou válkou, kde se začala znovu uchycovat nějaká civilizace a vláda. Hrdinové knihy pro novou vládu, konkrétně pro císaře, pracují a prožívají dobrodružství v několika povídkách, které nás všechny zavedou k pozůstatkům ze země před válkou.
Nápad je to rozhodně zajímavý, třeba druhá povídka se odkazuje na hru Doom a celkově se dá mluvit o značné originalitě celé knihy. Bohužel, styl vyprávění není úplně ideální, někdy je tam zbytečně moc popisu a v zásadě akce je tam opravdu poskromnu - což by sice normálně nevadilo, ale když meziakční pasáže nudí, tak to prostě chce přitvrdit právě na té akci.
Knihu jsem na Legie.info ohodnotil na 60% a klidně bych šel i na 50, ale za tu velkou míru originality jsem ještě 10% přitlačil. Kniha to není v žádném případě špatná, ale dobrá také není. Autor nedokáže udržet pozornost čtenáře a to je její zásadní problém. Mám koupený ještě jeden díl cyklu, který už není jen souborem povídek, ale samostatný román, takže uvidíme, jestli autorovi třeba nejdou delší příběhy lépe, moc tomu nevěřím, ale dám tomu šanci, protože podle recenzí jsou celé knihy opravdu dobré.

• • •
8. Únor, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 17:22

Štěpán Kopřiva to nemůže mít v hlavě v pořádku! :-) Vážně! Jak vymyslíte konečníkovou krev nebo obra s nejsmradlavější řití .... a kdybyste tu řiť vymysleli, tak do ní přece nenecháte spadnout hlavního hrdinu i s jeho dcerou a budoucím zeťem. Tohle prostě není normální! :-) Pokud byste si náhodou mysleli, že v té knize je jen samý fekální humor, tak máte sice zčásti pravdu a ano, kniha je dost nechutná, ale zároveň je tak boží, že až ji dočtete, tak vám to změní žívot k ..... no lepšímu asi ne, ale i tak je to boží! :-)

De Klerk je opět netypickým hrdinou, což je hlavní charakteristický rys Štěpánovy tvorby. Zpravidla se jedná o chlápky s nějak narušenou osobností, případně rovnou o skupinu magorů (Asfalt). Tady je magor jen jeden, ale zato stojí za to (to je blbý obrat, co? :)).
V Nitro těžkne glycerinem jsme se setkali s vraždícím úchylem a říkali jsme si: "OK, komix to snese". V Zabíjení jsme se setkali s vraždící mašinou a já myslel, že nic takového už nemůže přijít - to jsem se ale šeredně přepočítal. De Klerk by všechny předchozí labilní jedince ztřískal na jednu hromadu, chrstnul by jim do očí konečníkovou krev a pak by je sešvihal jejich páteřemi a pokud by Wolrich zkoušel nějaké protikouzlo, tak by mu de Klerk rozbil zaklínadlo nějakou hláškou, kterou nechápe ani Google.

Nemá cenu to dál rozmazávat, nic podobného na české scéně nenajdete. Věřím, že Kulhánek se může vytasit s něčím, co člověka podobně nadchne a že Kotleta si zase vymyslí další nerealistický srdce rvoucí zážitek z dětství, jen aby nás přitáhl k jeho ve finále ne až tak úžasným sexu plných knihám. Pravdou ale zůstává, že Štěpán Kopřiva je ze všech nejoriginálnější, nejnápaditější, nejvtipnější a tedy ze všech nejlepší! No těch superlativů už bylo dost, aby si to třeba Štěpán nevzal osobně a do příští knihy si nevzal mojí přezdívku celou - stačí, že tentokrát přidal "de" a vymazal "i". ;-p

Jo a super je, že na dalšího magora už nemusíme dlouho čekat. Rychlopalba by se měla na pultech objevit už tento měsíc a podle ukázek vůbec nevadí, že jde o "pouhou detektivku", protože to bude zase mazec!

• • •
4. Leden, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 13:31

Zabíječ lidí je teprve druhá kniha v pořadí od Nathana Longa, celkově je devátá (předchozích 7 skvělých dílů napsal božský William King).
Jak už jsem psal o Zabíječi orků, tak Nathan Long do toho nedává tolik jako William King, ale přesto se jeho kniha o Zabíječi orků četla dobře a rozhodně nebyla špatná. Tento jeho druhý díl ukazuje, že se autor poučil, možná i z kritiky od čtenářů, a svůj styl vyprávění přizpůsobil původním knihám od W. Kinga. Spousta lidí by možná ani nepoznala, že se jedná o odlišného autora.
Příběh totiž nepostrádá absolutně nic a je právoplatným členem rodiny Zabíječe, na čemž má určitě zásluhu i již známé prostředí Nulnu a také známé postavy jako je třeba Ulrika nebo hraběnka. Odkazů na předchozí návštěvu města je opravdu mnoho a vy díky tomu vzpomínáte na předešlou knihu Zabíječ skavenů, která byla opravdu výborná. Autor na dění z předešlé knihy často sám odkazuje a rozvíjí tak povědomí o Nulnském městě i stokách a tunelech pod ním.

Ať už je to tím, že autor nemusel vymýšlet nové prostředí a nebo tím, že se pan Long dost srovnal, kniha je to prostě perfektní a není možné jí v sérii o Zabíječi vynechat. Vynechat ji není možné jednak z důvodu kvality, ale také kvůli celistvosti příběhu. Kniha totiž obsahuje mnoho věcí, které určují směr dalšího putování Gotreka za slavnou smrtí, ale na konci je také krátká pasáž <spoiler> s Šedým věštcem Thanquolem, který kupodivu stále žije. A i když už nemá zřejmě takovou pozici ve skavením společenství jako kdysi, stále Gotrekovi s Felixem nezapomněl, jak mu několikrát zhatili plány a nyní, když se dozvěděl, že se vrátili do Říše, tak proti nim hodlá podniknout nějaké kroky a bude jim určitě usilovat o život </spoiler>.
Osobně jsem o Thanquilovi moc rád četl, byl opravdu zajímavá a nepředvídatelná postava, která děj oživovala a dávalu mu přídavek určitého netypického napětí. Věřím tedy, že pokud bude Thanquol vystupovat i v další knize o Zabíječi, tak přiběh bude opět perfektní.

• • •
2. Leden, 2015
Zařazen do: Knihy — Klerik @ 09:27

Minulý rok jsem byl dost špatný čtenář. Zatímco za rok 2013 jsem přečetl přes 20 knih, tak za ten loňský pouze 10 a jednu jsem rozečetl (konkrétně Zabíječe lidí, kterého čtu teď).
Přemýšlím proč tomu tak je a kromě obligátních odpovědí, jako třeba nedostatek času, nebo moc práce, nacházím také dvě odpovědi, které podle mě nesou hlavní část viny.
Za prvé jsem jeden měsíc úplně čtení vynechal a vedly mě k tomu dva důvody, tedy že jsem měl jít k očnímu a chtěl jsem mít zrak jako ostříž a jednak jsem ten měsíc chtěl co nejvíc naběhat, protože to bylo na přelomu září a října a to bylo na běhání prostě super počasí.
Za druhé jsem měl trochu smůlu na knihy. Na konci roku 2013 mě na chvilku od čtení odradilo Kladivo na čaroděje 5 a pak v květnu První čarodějovo pravidlo, o kterém jsem sice v blogu psal, že si další díly nakonec určitě přečtu, ale pak jsem to musel přehodnotit, protože opravdu nic tak odporného a zvráceného číst dál nehodlám (nahlédl jsem totiž do dalších dílů a autor pokračuje v již zajetých nechutných kolejích). Díky zklamání z těchto knih jsem čtení dalších knih hodně odkládal.

Pak už jsem měl ale na knihy docela štěstí a teď už mám v knihovničce připraveno hodně skvělých kusů (Kopřiva, Kotleta, Correia), takže věřím, že tento rok toho přečtu mnohem více.

• • •

Strany:
[1] [2] [_] [4] [5] [6] [7] [8]