Nacházíte se v kategorii: Život

9. Říjen, 2015
Zařazen do: Ostatní, Život, Linux — Klerik @ 09:29

O mobilních telefonech jsem tu psal jen jednou. Mobilní telefony mě sice velmi zajímají, ale píše se o nich tolik, že jsem většinou neměl potřebu o nich psát něco dalšího. Dneska udělám drobnou výjimku, protože chci vyjádřit svůj čistě subjektivní názor na dnešní mobilní telefony a co od nich očekávám.

V první řadě chci říct/napsat, že jakožto příznivce Open Source a Linuxu, bych preferoval telefon s nějakým Linuxem. To dnes není tak jednoduché a já bych musel udělat spoustu kompromisů, které já dělám jen velmi nerad (kompromis je totiž prohra -> prostě nemáte to, co ve skutečnosti chcete [a platí to i ve vztazích, kde pak prohrávají obě strany ;-)]).
V tomto kontextu je kompromisem především nedostatek modelů se systémem, kterému můžeme bez nadsázky říkat Linux. Je tu jeden model se Sailfish OS, tři telefony s Ubuntu Phone a asi dva modely, na které si můžete s trochou snahy dát Plasma Mobile. Pokud vám, stejně jako mně, ani jeden z těchto pár modelů nevyhovuje, musíte sáhnout po Androidu. Někdo Android vůbec nepovažuje za Linux, protože kromě jádra nemá s Linuxem moc společného, ale tento kompromis prostě udělat musíte, protože modelů s Androidem je rozhodně nejvíc na světě.

Další kritérium pro výběr bude asi pro spoustu ostatních nepodstatné, ale pro mě, jakožto pro outdoorového aktivistu, je to nekompromisní vlastnost – VODOTĚSNOST!.
Vodotěsných nebo chcete-li voděodolných modelů je sice poskromnu, ale nějaké se vybrat dají, takže tady prostě žádný kompromis dělat nemusím a při běhu v dešti se o svůj přístroj nemusím bát.

Rychlá GPS fixace! Toto většina lidí, ať už recenzentů nebo uživatelů, vůbec neřeší. Prostě berou GPS jako samozřejmost a nekladou na ni žádné zvláštní nároky. Jenže pokud si koupíte nějaký čínský telefon, případně nějakého levného Korejce, tak zjistíte, že než se vám GPS zafixuje, tak je to šílená doba a třeba při záznamu trasy, kterou jste uběhli, zjistíte, že je tam tolik nepřesností, že to nakonec není žádný vypovídající údaj.
Dnešní telefony s dobrými SoC naštěstí už s GPS problém nemají a dokážou GPS zafixovat opravdu rychle a to dokonce i v budově. Chce to ale vybírat a hledat, protože spousty, dokonce i dražších modelů, mají s GPS signálem problémy a občas se dokonce stává, že je GPS tak špatná, že se podle ní nedá navigovat ani v autě. Zde mohu rovnou říct, že nové Qualcommy jsou na tom velmi dobře, zatímco ty starší nebyly nic moc.

Dost RAM a výkonný procesor. Internetové diskuse jsou dneska plné výkřiků o tom, že není třeba v mobilu tolik výkonu. Souhlasit mohu jen zčásti. Je mi úplně ukradené, jestli je telefon v nějaké benchmarku v půlce tabulky výkonů. To prostě neřeším. Ale potřebuji, aby se telefon dal ovládat rychle a plynule a to prostě dneska už telefon s 1GB RAM a dvou-jádrovým ARM procesorem nezvládá. Za minimum se dá dnes považovat 2GB RAM a NOVÝ čtyř-jádrový procesor. Zde musím zdůraznit slovo NOVÝ, protože čtyř-jádrové procesory jsou tu už relativně dlouho a většina z nich stála vždycky za houby. Teprve až tento rok se vyrábějí levná čtyř-jádra, která za něco stojí a navíc mají dobře vyřešené řízení spotřeby – viz další a poslední bod.

Baterii opravdu na víc jak CELÝ den! Spousta uživatelů křičí, že musí nabíjet mobil každý den i při běžném používání. To je podle mě naprosto šílené a proto vybírám ty modely, které mají baterii co největší a mají dobrý procesor, který umí řídit inteligentně spotřebu.
Když budu hodinu poslouchat hudbu, hodinu surfovat na internetu, hodinu běhat se zapnutou GPS, hodinu si pouštět nějaká videa, hodinu telefonovat a pošlu deset SMSek a můj mobil musím večer nabít, tak je to krám, na který se nedá spolehnout! V tomto schématu, který mohu bez nadsázky nazvat běžné užívání, potřebuji, aby telefon vydržel alespoň dva celé dny (beru to včetně zapnutí na noc). Ani dnes toto spousty mobilů nesplňují a člověk musí tedy pečlivěji vybírat. Nicméně už to není tak zlé a už se dají najít i mobily, které při nějakém tom stand-by režimu s občasným používáním vydrží i pár dní nebo týden.

Další kritéria na mobilní telefon nemám, ale dalo mi dost dlouho zabrat, abych našel nějaký, který by všechno výše uvedené splňoval a přitom jsem za něj nezaplatil desetitisíce.
Nakonec jsem vybral letošní model Motorola Moto G (tedy třetí [3rd] generaci). Tento model se bohužel neprodává Česku a dokonce si ho nemůžete do České republiky objednat ani ze zahraničí. Naštěstí mám kamarádku v Británii, přes kterou jsem mobil získal a nyní mohu prohlásit, že je pro mé potřeby naprosto dokonalý – výdrž, rychlost, neskutečně rychlá fixace GPS, voděodolnost a jako bonus perfektní HD displej a 16GB vnitřní paměti rozšiřitelné o SD kartu.

• • •
4. Červenec, 2015
Zařazen do: Ostatní, Život — Klerik @ 22:10

Videa sem skoro nedávám, ale s tímhle zábavným kouskem musím udělat vyjímku a trochu tím tento blog i oživit. Užijte si to, krásně to ukazuje ironii života a že když se člověk snaží, tak to né vždy někdo ocení :).

 

• • •
4. Duben, 2015
Zařazen do: Filmy, Život, Knihy — Klerik @ 11:21

Ačkoliv jsem horory nikdy neměl příliš v lásce, tak se najdou i vyjímky. Třeba takového Drákulu od Brama Stokera považuji za mistrovské dílo. Ale běžně oblíbené horory, třeba od Stephena Kinga, jsem nikdy nemusel. Ať už knihám nebo filmům s hororovým motivem jsem se dost vyhýbal. Důvod byl jasný, buď byly děsivé špatným způsobem (například film Jezero smrti, který je prostě jen odrazem lidské zvrácenosti a nechutnosti) a nebo nebyly děsivé vůbec (Osvícení s Jackem Nicholsonem).
Ten pro mě správný strach ve mně dokáže vyvolat pouze několik témat a jsou to vždy témata z fantastiky. Kromě zmíněného Drákuly jde především o Vetřelce. Vetřelec je pro mě ikona strachu a děsu a nikdy v životě jsem se nebál u filmu víc, než když jsem jako malý viděl poprvé film Vetřelci. Tenhle film vyvolal atmosféru tak silnou, že se mi neustále svíral žaludek, neustále jsem přivíral oči a strachy jsem se pak bál jít sám i do postele. V dospělosti už ten strach samozřejmě není tak intenzivní a jde spíše o "špatný pocit", ale co mě maximálně překvapilo, že takovou atmosféru, jako když jsem byl malý, můžu zažít se správným příběhem i dnes!

Kniha Vetřelec - Probuzení je prvním dílem nové trilogie (druhý a třetí díl napíše James A. Moor a Christopher Golden), která bude jakýmsi úvodem k novým filmům o Vetřelcích (taky se těšíte tak jako já?). První knihu napsal Tim Lebbon, který pro mě byl zatím úplně neznámý, ale po přečtení Probuzení doufám, že se v ČR ještě něco od něho vydá (napsal i knihy ze světa Star Wars). V této knize naleznete zcela nový příběh, který navazuje na film Vetřelec z roku 1979 a odehrává se 37 let po událostech na lodi Nostromo. Velmi zajímavé je, jak se autor vypořádal s návazností na druhý, již zmíněný, film Vetřelci, který se také odehrává nějaký ten rok po Nostromu. Někteří by totiž mohli říct, že kniha druhý film ignoruje nebo ho popírá, ale pokud knihu dočtete úplně do konce, tak zjistíte, že s návazností se autor vypořádal bravůrně - nemohu prozradit víc, protože by to byl obrovský spoiler. Nejsem si jistý, jestli to vyšlo také na roky, ale logická posloupnost je tam opravdu zachovaná skvěle.

Shrnutí: Jak už jsem zmínil, tak kniha přesně vystihuje atmosféru filmových Vetřelců, je to úplně stejný strach a je to i stejně návykové a také dost akční. Musím uznat, že jsem dlouho nečetl nic podobně skvělého. Vlastně to byl staronový zážitek a já se v duchu vrátil do dětských let a prožíval strach z Vetřelců znovu.
Knize nic důležitého nechybí, Ripleyová, bez které bychom si žádného Vetřelce ani nemohli představit, v této knize znovu ožívá a my máme jedinečnou šanci s ní prožít další děsuplné dobrodružství a dozvědět se další detaily o světech plných Vetřelců. Moje hodnocení je 100%.
Nezbývá než doufat, že další dvě knihy i nový film budou podobně skvělé.

• • •
22. Březen, 2015
Zařazen do: Život, Linux — Klerik @ 11:45

O Systemd toho bylo všude napsáno spousty a jsou tu tři skupiny: ti, co systemd nenávidí; ti, co systemd prosazují a ti, kterým je to jedno. Já jsem docela dlouho patřil do té třetí skupiny, protože mě to nijak zvlášť nezasáhlo. Prostě jsem si s Linuxem pracoval dál a moc mi nevadilo, že byl v distribuci nasazený jiný init system. Jenže jak na sebe Systemd nabaluje další a další věci, tak už mi to vadit začalo. Linux jsem považoval za jednoduchý a myšlenka "jedna aplika pro jednu věc" pro mě byla ideálni. Textová konfigurace a textové logy mají být samozřejmostí. Jenže Systemd vytyčil Linuxu zřejmě jinou cestu a začal mě obtěžovat.

Některé aplikace začali logovat jen do něj, což jsem tedy přenastavil a ačkoliv to bylo obtěžující, tak jsem to přenastavil a bylo vymalováno. Pak jsem se s ním naučil ovládat démony různých služeb a najednou to bylo strašně, až příšerně pomalé. Nechápal jsem proč. Odpověď jsem našel na internetu, prostě když má člověk málo ramek a pomalý disk, tak logy a cache můžou nabobtnat do takových rozměrů, že prostě trvá dlouho, než vám Systemd něco zobrazí. Dalo se to přenastavit tak, že jsem v konfiguráku Systemd nastavil jeho logovací a cachovací soubory na asi 100x menší. Dále jsem třeba vyzkoušel Btrfs, které se mi hned rozbilo a největší problém zase nastal se Systemd, který neměl kam zapisovat (v nových kernelech už si Btrfs balancuje automaticky a nemělo by se to prý stát).

Prostě mě tohle štve, dřív to fungovalo spolehlivě a žádný Systemd jsme neměli. Teď ho máme a je to složitější, pomalejší a rozhodně méně spolehlivé. Jestli ještě na pár problémů se Systemd narazím, tak odcházím na distribuci, která ho nepoužívá - třeba Voidlinux nebo můj starý známý Arch Linux.

A protože nejsem sám, koho Systemd štve, tak přidávám obrázek, který někdo vytvořil zřejmě při lítém boji se Systemd:

Systemd požírá linux :)

• • •
31. Prosinec, 2014
Zařazen do: Ostatní, Život — Klerik @ 19:41

Ohňostroj :))

Teď mě napadlo, že bych si mohl do blogu doprogramovat kopírování zápisků, abych to nemusel dělat ručně :). No stejně to chci celé předělat na Flask, takže to sfouknu všechno najednou.

Mějte se v novém roce fajn! ;-)

• • •
24. Prosinec, 2014
Zařazen do: Ostatní, Život — Klerik @ 10:23

Stejně jako každý rok, tak i tento vám všem přeji krásné Vánoce. A stejně jako každý rok, tak i tento přidávám slečnu - tentokrát trochu odvážnější obrázek, ale co, vždyť jsou Vánoce ;-).

To je kočka, co? ;-)

 

• • •
22. Říjen, 2014
Zařazen do: Ostatní, Život — Klerik @ 18:00

Tak dneska první sníh. Sice se to neudrželo a už jen prší, ale i tak začíná nejdebilnější období v roce. Kéž by se tohle období dalo nějak přeskočit a přejít rovnou na jaro :).

• • •
23. Červen, 2014
Zařazen do: Filmy, Život — Klerik @ 19:52

Včera jsme zašli na Jak vycvičit draka 2 do kina Čas ve Varech. Je super, že už všichni přisli na to, že 3D je k ničemu a většina filmů už je prostě také ve 2D pro lidi, co mají rádi ostrý obraz a nechtějí si ničit oči.
Každopádně to byl super zážitek, film to byl naprosto super velkolepý. Pokud se vám líbila jednička, tak vás dvojka nemůže zklamat. Je to opět překvapivé a originální, což je po tak dokonalém prvním dílu ještě překvapivější.Jen taková morální poznámka - tenhle film je sice animák a je to komedie, ale rozhodně to není vhodné pro malé děti. Do kina jich přislo mraky a v půlce spousta z nich brečela a ke konci už si dokonce dost dětí povídalo, protože totálně nevěděli co se děje a tak filmu nevěnovali pozornost. Zato mladých lidí tam bylo také dost a my jsme se dost nasmáli a prostě si to užili.

• • •
6. Květen, 2014
Zařazen do: Život, Knihy — Klerik @ 11:48

Takhle dlouhou knihu už jsem dlouho nečetl - celých 591 stránek. Čtení mi proto trvalo snad dva měsíce, ale nevadí, je to za mnou.
Z knihy mám lehce rozporuplné pocity, protože i přes to, že je velmi čtivá, zábavná a originální, tak se v ní vyskytují pasáže, která mi prostě vadí. Jde o pasáže, které ukazovali krutost a nechutnost. Konktrétně mohu jmenovat dvě pasáže: první, když Darken Rahl sežere mozek a další části jednoho malého chlapce a druhá, když autor velmi přesně popisuje jak je Richard mučen Dennou (tato pasáž je navíc opravdu velmi dlouhá a o to víc nechutná). 
Díky těmto krutostem jsem byl rozhodnutý, že další díly číst nebudu. Ale nakonec asi budu :-). Je sice fakt, že tyto scény jsou odporné a nechci o nich číst, ale ve finále vždycky mají svůj důvod a autor je ve finále buď zjemní nebo odsoudí a tím dosáhne toho, že se na to díváte úplně jinak.

Pokud se nebojíte rozporuplných pocitů, tak do knihy určitě jděte. Jedná se opravdu o jednu z nejoriginálnějších knih, které jsem kdy četl. Všechny knihy jsou svým způsobem originální, ale svět této knižní série je vytvořen opravdu jinak, než všechny, které jsem doposud znal. Když nad tím tak přemýšlým, tak ten svět je originální, ale divný - pro mě jsou spousty závěrů nelogické a chování postav je nakonec nelogické ještě víc. To ale mohu brát jako jiný pohled na věc a proto to úplně nezavrhuji. Nicméně chce to ke knize přistupovat s určitou rezervou.

Ještě poznámka: nenechte se zmást trochu odpudivým vzhledem knihy - žádný děda na bílém koni v knize nevystupuje a vlastně ani nevím, co má obal s knihou společného (nesuďte tedy knihu podle obalu :)).

Jako poslední se chci zmínit o tom, jak jsem se k Meči pravdy dostal. Kdysi dávno jsem od rodičů dostal k Vánocům její, tuším, 18. díl a protože raději začím číst od začátku, tak jsem si koupil díl první.

• • •
19. Duben, 2014
Zařazen do: Ostatní, Život — Klerik @ 11:00

Tak včera jsem poprvé ochutnal Kuře Vindaloo ve varské restauraci Tandoor a bylo to fakt super. Ze začátku lehce pikantní a ke konci už to opravdu i pálí. Kdyby to někdo čirou náhodou nevěděl (ačkoliv toto považuji za velmi nepravděpodobné ;-)), tak Kuře Vindaloo je nejoblíbenější jídlo Dava Listera ze seriálu Červený trpaslík - teď už vím proč :).

Varáci a všichni z okolí - všichni jděte na Vindaloo! :-)

• • •

Strany:
[1] [_] [3] [4] [5] [6] [7]